Před několika lety jsem se rozhodla, že si koupím papiňák. Doma jsme kdysi mívali takový starý, hliníkový a já měla jsem pocit, že by se mi mohl do nové domácnosti také hodit. Vyzbrojená tisíci ze svatebních darů jsem se vydala na internet a po dlouhých hodinách zvažování jsem si vybrala super turbo hrnec s nasatvitelným stupňem tlaku. Jen co dorazil, okamžitě jsem ho musela vyzkoušet. Guláš. Co jiného, že? Udělala jsem základ, zalila vývarem, nastavila tlak podle návodu... No a super turbo hrnec vařil tak rychle, že na dně hrnce zůstala zhruba centimetrová totálně spečená vrtva, kterou jsem odmáčela a škrala dolů asi 14 dní, abych ho nemusela hned vyhodit....
Druhý pokus. Už poučená, že bych měla zkusit něco jednoduššího, co nezapálim, jsem se pustila do hovězí polévky. Nastavila jsem tlak přesně podle návodu, začalo se to vařit, stlumila jsem plyn.... Najednou rána jako kráva! Já se tak lekla, že jsemskočila schovat se za závěs v kuchyni. My měli tenkrát takový dlouhý krémový závěsy až na zem u oken hned po levé straně kuchyňské linky. Když jsem se trochu vzpamatovala, troufla jsem si otevřít oči a pomalu vykouknout zpoza závěsu... Uprostřed linky stál na sporáku můj nový super turbo papiňák ze kterého ze strany víka, skrz pojistku, za zvuku šíleného děsivého syčení tryskal gejzír hovězí polévky až na stop. Schovaná pod závěsem jsem se plížila po mokré mastné podlaze pod vařící hovězí sprchu vypnout plyn... Museli jsme vymalovat strop.
Ale přece nade mnou nevyhraje nějaký hrnec! Uzený z hrachovou kaší. Maso do vody, dostatečného množství vody, kašlu na návod, nastavuju tlak na nejmíň co to jde, sporák jede na minimum. Zatim všechno dobrý. Po hodince ho schladím a otevřu. Všechno funguje. Konečně! Cítím se už jako vítěz. Velkou vidlicí chci vyndat masu z hrnce a pokračovat. Jen co jsem do něj zapíchla lehce vidličku, maso vyskočilo asi 10 cm nad hrnec, kde komptetně celý kilo uzenýho explodovalo na malé kousíčky po kuchyni a zbytek s sebou prásknul zpátky do horké vody. Zůstala jsem stát jak zkamenělá, v ruce vidličku, maso na hlavě, vývar na břiše, na zemi, na sporáku, na zdech.... Zhluboka jsem se nadechla, odložila jsem vidličku a v tichosti opustila místnost.
Nakonec milej drahej Super turbo papiňák zůstal v SJM a já mám od té doby klid, protože život je příliš krátký na boj s tlakem i u hrnce.
